Čím a jak odstranit plevel z chodníků a cest

Chodníky a cesty u našich obydlí bývají zhotoveny z různých materiálů. Používají se betonové dílce, dlažba, žulové kostky, cihly, pískovec, asfalt, štěrk nebo třeba mlatové sypané cesty. Kromě ušlechtilého záměru poskytnout oporu a jistotu našim krokům, tyto komunikace a mezery v nich obvykle trápí jeden neduh – zarůstání plevelem a trávou. Plevel je vytrvalý soupeř, který tu asi bude vždy s námi. Podívejme se na možnosti čím a jak můžeme odstranit plevel z chodníků, cest a jaké jednotlivé metody a postupy můžeme použít.

U některých řešení budeme muset poctivě a opakovaně zakleknout, jinde akceptovat ne zrovna ekologický dopad, vyšší cenu nebo vyzkoušet některé z dalších postupů – jak už to bývá, všechny mají své pro a proti.

Zahradníci nezřídka konstatují, že boj s plevely je nekonečný, ale za dobrý výsledek lze označit jeho redukci v záhonech alespoň o 70-80 %. V chodnících, cestách nebo na terasách si přejeme výsledek ještě lepší.

Čím a jak odstranit plevel z chodníků a cest?

Můžeme použít v posledních letech poměrně rozšířenou chemickou, lokální nebo plošnou metodu, manuální čili mechanické odstraňování plevelů (skutečně se nedá hovořit o jednorázovém odstranění), horkou vodu či páru (tedy působení tepla) nebo některý z postupů označovaných jako babské rady.

Chemická cesta odstranění plevele a trávy

Asi nejvíce kontroverzní, nejméně ekologická, ale poměrně pohodlná a v nedávné době i současnosti poměrně rozšířená metoda – za pomoci herbicidní chemie. Je větším měřítku využívána městy (městskou údržbou, technickými službami, zahradními servisy apod.) a je používána na obecní chodníky, okraje silnic, veřejná prostranství, náměstí. Nejčastější chemický postřik posledních let má základ v glyfosátu, látce o které nejspíše ještě hodně uslyšíme a jen chvála to nebude.

Herbicidy (látky hubící plevel, případně vše „zelené“) velmi pravděpodobně nepůsobí jen na rostliny, které chceme v místě výskytu zcela vyhubit nebo redukovat. Působí i na své okolí, půdu a materiál kam se látky vsáknou, kontaminují spodní vody, a působí nejspíše i na živočichy (účinek nemusí být tak rychlý a evidentní). V neposlední míře se může působení dotknout i pěstovaných zemědělských plodin (ovoce, zelenina), okrasných rostlin, může v nějaké formě přetrvat v půdě a ohrozit zvířata a lidské zdraví. U postřiků s herbicidy na zmíněné bázi jsou pravděpodobné karcinogenní účinky.

Při rozumném použití a co nejpřísnějším bezpečnostním postupu při aplikaci, mohou zatím chemické metody odstraňování nebo redukce plevelů na nechtěných místech, zejména ve zpevněných chodnících a komunikacích a městské údržbě mít své místo.

Další „chemické“ metody

Mezi chemické metody patří i použití soli. Plevel ve spárách můžeme hubit také vodou z uvařených brambor. Nedostatkem je potom přítomnost soli – zasolení podloží, půdy nebo záhonů okolo. Podobné nedostatky a ne příliš velkou účinnost pak skýtají saponáty – jarová nebo mýdlová voda, nebo roztok modré skalice.

Za relativně slabší avšak celkově zajímavé metody lze považovat použití octa. Volit můžeme jak roztok obsahující lihový nebo vinný ocet (1 díl octa na 3 díly vody). Tím pak postříkáme, podobně jako u sofistikovaných chemických herbicidů, veškeré spáry a bující vegetaci, které se chceme zbavit. Nezřídka tento postup bude třeba opakovat.

Lze vypátrat také moderní chemické nebo biologické přípravky, které berou větší ohled na ekologický dopad na životní prostředí. Ve většině případů však nečekejme tak výrazný, rychlý a dlouhodobý účinek, jako při použití agresivní chemie nebo některých dále zmíněných postupů. Obvykle také musíme počítat s relativně nejvyšší cenou za likvidaci plevelů.

Plevel musí pryč – mechanická cesta

Přes zimu, případně v mrazivém, chladném nebo dlouhodobě suchém období, má i plevel svoji mimosezónu, nebo období klidu. Semena a výhonky však přežijí mnohem více, než bychom si mysleli a při oteplení a vláze ihned zahajují růst. Dokáží se zachytit a růst i na neuvěřitelných místech, ve spárách, škvírách, zákoutích – a samozřejmě se jim více či méně daří i v dlažbě, u obrubníků, na terasách, střechách, okapech.

Každopádně mechanická cesta je obvykle ta z nejnamáhavějších, relativně pomalá, při precizním provedení však poměrně účinná (do dalšího zavlečení semen, oživení další generace ze semen již v půdě zapracovaných nebo před dorůstáním kořeny).

Jednou z mechanických metod, která je účinná, ačkoliv v podstatě nikdy nekončící, a začíná s jarním oteplením, je vytrhávání nebo vyškrabávání plevelů a náletů semínek. Snažíme se o to samozřejmě i s kořínky (často stačí jen kousek kořenu a plevel vyroste brzy znovu), s trochou cviku můžeme použít zahradnický hák proti plevelu, klasickou zednickou špachtli a podobné nástroje. Některé z mechanických metod odstraňování plevelu a trávy fungují nejlépe po dešti (kdy je vlhká půda nebo písek), jiné zase na sucho, v déle trvajících vedrech nebo s prvními mrazíky. Stačí zapojit selský rozum a různé metody a finty si vyzkoušet.

Vytažení (vytrhávání) rostlinek z dlažby někdy funguje lépe v zahradních rukavicích, jindy holými prsty, rostlinu je třeba nepřetrhnout. Vyplácí se pomalejší vytažení, přidržet ji můžeme oběma rukama. Pokud se nezadaří, je dobré mít po ruce i nějaký mechanický nástroj.

Pro některé druhy plevelů a komunikací může být dobrým a rychlejším řešením speciální kartáč s násadou (na internetu je najdete např. jako škrabka na plevel, škrabka zámkové dlažby, kartáč na spáry nebo elektrický kartáč). Hlavu mívá osazenu ocelovými drátky, případně nasadíme ruční pohon a starý dobrý „rejžák“. Nejúčinnější je kartáčování v začátku vegetace plevelu, lépe se podaří dostat rostlinky z mezer za vlhka. Jakmile jsou rostliny pevně zakořeněny, plevel přetrhneme nebo nevytáhneme kompletní kořínek a dlouhodobější účinek této metody klesá.

Horká voda a pára – fungují proti plevelu?

Dobrá zpráva je, že ano. Zalití plevele vařící nebo velmi horkou vodou, stejně jako napářka, má na něj samozřejmě devastační účinek, ale záleží i na množství vody nebo délce a intenzitě působení horké páry (opačný vliv má nízká venkovní teplota nebo vítr). Pokud se působení vysoké teploty nedostane ke všem částem rostlin, nebo jsou kořeny chráněné a dlouhé, účinek bude omezený. Navíc po zhnědnutí nebo zčernání spálené rostliny je lepší tuto následně odstranit mechanicky – a to jde o něco hůř, než u plevelu v plné síle.

Zmíníme také vliv šokově vysoké teploty na materiál komunikace – může ho narušit, ačkoliv se to viditelně a po jednom použití nestává, ale je dobré ho vzhledem k použitému materiálu a stáří vzít v potaz. Použít lze jak rychlovarnou konvici, jinak uvařenou vodu, různé parní přístroje s dostatečnou intenzitou. Zde nezapomeňme dbát opatrnosti, ohled berme pokud možno i na zvířata a hmyz v okolí a v místě aplikace.

V budoucnu nám samostatně nebo v kombinaci se současnými postupy mohou pomoci tzv. chytré technologie a nanotechnologie.

A jak likvidujete plevel v chodnících, na cestách a terasách vy?