Množství světelného smogu celosvětově roste až o 6%

Množství světelného smogu celosvětově roste až o šest procent ročně. Zvýšený problém představuje zejména v zimním období

Světelný smog (světelné znečištění) – jsou jím zasaženy více než čtyři pětiny světové populace, třetina pak kvůli němu nemůže spatřit mléčnou dráhu. Světelný smog je problémem zejména v období delších nocí. Platí to i pro Českou republiku, která si v tomto ohledu stojí lépe než například země Beneluxu, ve srovnání se Slovenskem či Španělskem je však v tuzemsku situace horší.

Odborníci uvádí, že existuje celá řada způsobů, jak světelný smog eliminovat. Zmiňují například biodynamické osvětlení, stínicí techniku či úpravy stavebního zákona a technických norem.

Nejvíce i nejméně zasažená území světa

Podle aktuálních statistik je světelným smogem zasaženo 83 procent světové populace. V průměru se tento problém vyskytuje nejvíce v malých státech, data National Geographic v tomto směru zmiňují například San Marino, Singapur či Kuvajt, kde je 99,5 procenta hvězd z noční oblohy bez použití optických pomůcek prakticky neviditelných.

Na opačném konci se pak podle Nového světového atlasu umělého jasu na noční obloze nachází několik afrických zemí, konkrétně Čad, Středoafrická republika a Madagaskar. V těchto státech je při jasné obloze prakticky odkudkoliv jasně viditelná i mléčná dráha. Naopak celá třetina lidstva tento útvar kvůli světelnému znečištění spatřit vůbec nemůže, jak tvrdí data satelitu Suomi NPP.

Z hlediska větších celků je pak tímto problémem ve větší či menší míře zasaženo 99 procent území Evropy a USA. Podle odborníků pak lze každý rok celosvětově zaznamenat nárůst světelného znečištění mezi dvěma a šesti procenty. „Česká republika na tom není ani nejhůř, ale zároveň ani nejlépe.

S větším světelným znečištěním se potýkají zejména v západní Evropě. Při pohledu na mapu světelného znečištění je vidět, že nejhorší situace je v zemích Beneluxu. Naopak na Slovensku jsou na tom lépe a lépe jsou na tom také třeba ve Slovinsku, Chorvatsku, Španělsku, Portugalsku či severských státech,“ řekl Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Objevují se však také místa, kde se lidé snaží světelný smog úplně eliminovat. V Evropě je lze najít například ve Velké Británii, Německu či Maďarsku. Pozadu nezůstává ani Česká republika, takzvané oblasti tmavé oblohy lze na našem území najít hned tři, konkrétně v pohraničních oblastech Jizerských hor a Beskyd a také na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje okolo obce Manětín.

Ve velkých městech se lidé světelnému smogu brání hůře

Světelný smog bývá problémem zejména v zimě, kdy jsou nejen kratší dny, ale výrazně ubývá i slunečního svitu. „Dalo by se říct, že v letních měsících nemusí světelné znečištění nočního prostředí člověku tak vadit, neboť jakýsi kontrast je zachován díky vysoké intenzitě denního světla. Toto však platí spíše pro člověka pracujícího venku. Moderní člověk přecházející pod čistým nebem pouze z auta do budovy se slunečními brýlemi na očích z denního světla příliš neprofituje,“ doplnila Zdeňka Bendová z Katedry fyziologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Obecně platí, že největší problém světelný smog představuje ve městech. V Česku je podle očekávání v tomto směru nejhorší situace v Praze, druhou nejosvětlenější je pak podle map světelného znečištění oblast okolo Ostravy, zejména kvůli většímu množství sousedících větších měst. „Lidé žijící ve velkých městech mají výrazně omezenější možnosti, jak se světelnému smogu bránit.

Doporučujeme jim proto u jejich domácností instalaci venkovní stínicí techniky, která dokáže místnost prakticky úplně zatemnit. Z hlediska pobytu v interiéru se jedná o jedno z nejúčinnějších řešení,“ uvedl Petr Přichystal ze společnosti Lomax, která se zabývá produkcí stínicí techniky.

Negativní dopady pomůže zmírnit biodynamické osvětlení i automatizace domácnosti

Do eliminace světelného smogu vstupují na tuzemský trh také moderní technologie. „Do povědomí se u nás dostává takzvané biodynamické osvětlení, ve kterém lze vidět budoucnost,“ uvedla Zdeňka Bendová. Tento typ osvětlení s příchodem noci mění svůj odstín do oranžové, díky čemuž nevypouští do přírody škodlivé modré světlo. Pokud se navíc poblíž lampy nikdo nenachází, ta automaticky snižuje intenzitu svícení.

Prvky automatizace lze při eliminaci světelného smogu využít i v domácnostech. „Žaluzie či rolety lze naprogramovat dle individuálních potřeb. S rozsvěcováním pouličního osvětlení se tak mohou automaticky zatáhnout a uživatel se tak může modrému světlu zvenku úplně vyhnout,“ doplnil Petr Přichystal.

Vliv na biorytmus a zdraví

Odborníci uvádějí, že světelný smog je problémem zejména ekologického rázu, neboť má špatný vliv na biorytmus zvířat žijících poblíž postižených oblastí či přímo v nich. Podle Bendové je spodní hranice intenzity nočního světla, které již ovlivňuje noční živočichy, jen zhruba 0,2 luxu, u člověka se pak udává rozmezí spodní hranice od 3 do 6 luxů, dle typu studie.

Zároveň se světelný smog může negativně projevit i na lidském zdraví. „Za nemoci úzce spojené s narušením cirkadiánních regulací například světlem v noci se považují diabetes 2. typu, obezita a metabolický syndrom, hypertenze, deprese, některé kardiovaskulární problémy a některé typy rakoviny. Významným zdravotním dopadem je také zhoršená léčba u lidí s narušeným cirkadiánním systémem například ze zánětlivých onemocnění,“ doplnila Bendová.

Problém světelného smogu řeší i stát

I z těchto důvodů se problematikou světelného smogu výrazně zabývá také stát. V loňském roce vydal na efektivní a ohleduplná veřejná osvětlení, která snižují míru světelného znečištění, celkem 120 milionů korun, a letos by to pak mělo být podle rezortů životního prostřední a průmyslu a obchodu ještě o 25 milionů více. Podle Suchana je i přes značnou finanční pomoc státu v podobě dotací na osvětlovací soustavy šetrnější k lidem a přírodě prostor ke zlepšení.

„Je třeba nastavit pravidla, která budou znemožňovat vznik instalací venkovního osvětlování produkujících vysokou míru světelného znečištění. Je třeba i úprav ve stavebním zákoně či v technických normách, které světelné znečištění řeší jen okrajově a nedostatečně. Ke svícení v noci je nutné také začít přistupovat podobně jako k nočnímu klidu,“ uzavřel Suchan.