Recyklovaná krása

Recyklovaná krása

Máte rádi hezké věci, nemáte rádi plýtvání, věříte na to, že jedním životem "vše nekončí" a dali byste rádi věcem druhou šanci? Na jedné z loňských stavebních výstav, jsem narazil na zajímavou expozici s recyklovanými interiérovými doplňky. Letošní Flora Olomouc (viz dva články u nás na webu) mi opět připomněla, že inspirací mají dvě autorky ze stánku iArtwork dost a dost. Pojďte se pokochat několika fotkami, coby úvodníkem k dalším budoucím článkům a začíst do textu "Recyklovaná krása" - úvodního článku, jakoby vytrženého z nějaké knížky...
Recyklovaná krása. Jak to celé vlastně vzniklo? ... tuhle košili mám moc ráda, ale v uších mi zní velmi důrazný hlas mé patnáctileté dcery: "Opovaž se ten příšerný hadr vzít někdy na sebe". Tak leží vypraná a vyžehlená nostalgická vzpomínka na dně skříně jako návnada pro moly... O tyhle boty jsme se několikrát takřka porvaly se sestrou, protože nám oběma připadaly naprosto dokonalé k doladění našeho outfitu. Jenže paní Móda je nemilosrdná a ony zbožňované střevíčky se tiše a odevzdaně krčí v zaprášené krabici... Do tohoto košíku nám Velikonoční zajíček rukama naší mámy každé jaro naskládal čokoládové potěšení. Byl schovaný pokaždé v jiném koutě zahrady. Ale od té doby, kdy jsme se rozletěly do světa, jen tiše ve sklepě sní o Kinder vajíčku a lentilkách. A pak to vypuklo... Vyhodit?! Nikdy! Což takhle košili rozpárat, košík natřít a vyložit tou krásnou látkou? Zbude léga se zapínáním, navleču je místo tkaniček do bot. Každá bota je natřená jinou barvou, aby ladily s designem na látce. Do košíku schovám pletení, bude stát pod oknem, kde na parapetu pyšně stojí znovuobjevené střevíce, jako poladěné obaly na květináč. Tím jsem odstartovala svoji už desetiletou zachraňovací a obnovovací mánii, která se stala (bez přehánění) náplní mého života. Ano, pokouším se starým věcem vracet nové kouzlo. A pak už jen podlehnout naléhání přátel a příznivců mého počínání, vytvořit si vlastní stránky, eshop a nakonec i kamenný obchůdek. Nabízím tady své výtvory, nápady a kreace. Snažím se ozvláštnit interiéry, fantazie mám zatím dost. Velmi ráda zhotovuji věci na přání, z vlastního přineseného materiálu (nejen já mám blízko k nostalgii...). Pomyslným vrcholem mého tvoření jsou loutky z čirokových košťat. S každou se loučím jako s vlastním dítětem, pohlazením a přáním spokojeného života - je to moje srdeční záležitost. Ráda vyrobím košťátko podle přání, dokonce i přibližně podle fotografie. Zhotovené dekorace jsou každá originál, pouze po jednom kuse, v ojedinělých případech jsou kusy dva. Z 90% jsou jako suroviny použity recyklované materiály (viz. příběh o košili, botách a košíku).. Nově také zkouším hledat pro mě ideální jarmarky a trhy, kde si recyklované výrobky můžete doslova osahat a samozřejmě i koupit. Web a eshop bude v krátké době znovu spuštěn. Přineseme Vám také ale inspirace a i nějaké "návody", jak se podobnou cestou můžete vydat i Vy.

Ohodnoťte článek

User Rating: 4.6 ( 215 Hlasovali)
0

Máte rádi hezké věci, nemáte rádi plýtvání, věříte na to, že jedním životem „vše nekončí“ a dali byste rádi věcem druhou šanci? Na jedné z loňských stavebních výstav, jsem narazil na zajímavou expozici s recyklovanými interiérovými doplňky. Letošní Flora Olomouc (viz dva články u nás na webu) mi opět připomněla, že inspirací mají dvě autorky ze stánku iArtwork dost a dost. Pojďte se pokochat několika fotkami, coby úvodníkem k dalším budoucím článkům a začíst do textu „Recyklovaná krása“ – úvodního článku, jakoby vytrženého z nějaké knížky…

Recyklovaná krása. Jak to celé vlastně vzniklo?

… tuhle košili mám moc ráda, ale v uších mi zní velmi důrazný hlas mé patnáctileté dcery: „Opovaž se ten příšerný hadr vzít někdy na sebe“. Tak leží vypraná a vyžehlená nostalgická vzpomínka na dně skříně jako návnada pro moly…

O tyhle boty jsme se několikrát takřka porvaly se sestrou, protože nám oběma připadaly naprosto dokonalé k doladění našeho outfitu. Jenže paní Móda je nemilosrdná a ony zbožňované střevíčky se tiše a odevzdaně krčí v zaprášené krabici…

Do tohoto košíku nám Velikonoční zajíček rukama naší mámy každé jaro naskládal čokoládové potěšení. Byl schovaný pokaždé v jiném koutě zahrady. Ale od té doby, kdy jsme se rozletěly do světa, jen tiše ve sklepě sní o Kinder vajíčku a lentilkách.

A pak to vypuklo… Vyhodit?! Nikdy! Což takhle košili rozpárat, košík natřít a vyložit tou krásnou látkou? Zbude léga se zapínáním, navleču je místo tkaniček do bot. Každá bota je natřená jinou barvou, aby ladily s designem na látce. Do košíku schovám pletení, bude stát pod oknem, kde na parapetu pyšně stojí znovuobjevené střevíce, jako poladěné obaly na květináč.

Tím jsem odstartovala svoji už desetiletou zachraňovací a obnovovací mánii, která se stala (bez přehánění) náplní mého života. Ano, pokouším se starým věcem vracet nové kouzlo. A pak už jen podlehnout naléhání přátel a příznivců mého počínání, vytvořit si vlastní stránky, eshop a nakonec i kamenný obchůdek. Nabízím tady své výtvory, nápady a kreace. Snažím se ozvláštnit interiéry, fantazie mám zatím dost. Velmi ráda zhotovuji věci na přání, z vlastního přineseného materiálu (nejen já mám blízko k nostalgii…).

Pomyslným vrcholem mého tvoření jsou loutky z čirokových košťat. S každou se loučím jako s vlastním dítětem, pohlazením a přáním spokojeného života – je to moje srdeční záležitost. Ráda vyrobím košťátko podle přání, dokonce i přibližně podle fotografie. Zhotovené dekorace jsou každá originál, pouze po jednom kuse, v ojedinělých případech jsou kusy dva. Z 90% jsou jako suroviny použity recyklované materiály (viz. příběh o košili, botách a košíku)..

Nově také zkouším hledat pro mě ideální jarmarky a trhy, kde si recyklované výrobky můžete doslova osahat a samozřejmě i koupit. Web a eshop bude v krátké době znovu spuštěn. Přineseme Vám také ale inspirace a i nějaké „návody“, jak se podobnou cestou můžete vydat i Vy.

Také čtěte

Sdílejte: